Gdyně a poloostrov Hel

V minulém článku o Elblagu jsem psala, že dalším naším ubytováním bude město Gdaňsk, trošku jsem to popletla. Naše cesta končila v městě Gdyně. Toto město je vlastně trojměstím na břehu Baltského moře a tvořeno je právě Gdaňskem, Gdyní a městem Sopoty. Město Gdyně je z nich nejmladší. Zmínky o Gdyni se objevují sice již ve 13. století, ale psalo se o vesnici. S výstavbou města se začalo až po 1. světové válce. Byl zde vybudován velký přístav a loděnice. Nyní zde najdete rušné město s obchodními třídami, restauracemi, rušným nočním životem a díky dlouhým písčitým plážím i místem k letní rekreaci.

Ráno po snídani jsme se vydali městem k jižnímu molu, abychom si koupili jízdenky na loď, která nás přepraví na poloostrov Hel. Překvapilo mne velké prostranství, asi ze zábavním parkem, protože tam byly různé občerstvovací krámky a taky Ruské kolo. Asi zrovna v ten den byly ve městě pořádány nějaké cyklistické závody, protože jsem viděla spoustu kolařů, řadících se mezi takovými zábranami. Ale už mne upoutala velká loď na břehu moře, tak jsem cyklisty pustila z hlavy. Ta loď bylo Muzeum Dar Pomora a hned vedle stála Blyskawica, nejstarší torpédoborec na světě. To je jistě zajímavá podívaná.

Ale my jsme se rozhodli jet koupat v Baltu, tudíž jet lodí na Hel. Průvodce vystál řadu, koupil jízdenky a za chvilku se ozývá hlášení, z kterého jsem pochopila, že v 10 hodin odplouvá naše loď Agat, že můžeme nastupovat. U lodi bylo také dost cyklistů, oni se svezou na Hel lodí a na kole se po cyklostezce vrátí zpět. Loď nás pobrala spoustu, ale pro všechny bylo místo k sezení, buď v podpalubí, nebo na palubě. Asi hodinu a půl jsme pluli k poloostrovu Hel.

Cestou jsme viděli  zajímavý maják a různě lodě i lodičky, které pluly různými směry. Městečko, či vesnice Hel byla asi založena v roce 1198, jako rybářská vesnice, kde k obživě obyvatel sloužil lov sleďů - herinků, s kterými později i obchodovali. Od roku 1920 patří Helská kosa k Polské republice. 

A už jsme v cíli, vystupujeme z lodě a jdeme k pláži vyzkoušet vodu v Baltu. V tomto moři jsme se ještě já, ani můj manžel nikdy nekoupali. Tak rychle oblečení dolů a šup do vody. Voda je chladnější než ve Středozemním moři, ale je příjemně osvěžující. Taky tam bylo v srpnových horkých dnech plno. Užívali jsme si cachtání a plavání, později zašli na pečenou rybu do malé restaurace a pomalu se blížil čas odjezdu. Zpět jsme jeli vlakem.

Polostrov Hel toho má taky dost co nabídnout. Je to asi 35 km dlouhý výběžek, taková kosa, v nejužším místě široká asi 150 metrů a nejširší místo je asi 3 kilometry. V dnešní době jsou po celé délce letoviska, kempy, ale také muzea. Můžete zde navštívit Muzeum mořského rybářství, které je v bývalé budově gotického kostela. Ve věži je i rozhledna. Zajímavé je jistě i Tuleňárium, kde se starají o mladé a nemocné tuleně a je tady i něco pro pány - Muzeum obrany pobřeží. Muzeum je v lese, jsou tam kanony a pozůstatky opevnění a červený osmiboký maják z roku 1942.                U poloostrova Hel je také několik vraků lodí, ke kterým je dovoleno se potápět. Myslím, že toto místo by bylo možné navštívit i na několik dnů, a ne jako my, jen na pár hodin se vykoupat. Na poloostrově, jak jsem zjistila, jsou letoviska Jastarnica, Kužnica a Jurata a na začátku je městečko Wladyslawowo s parkovišti. Všimla jsem si, že jelikož poloostrov je dost úzký a vede po celé délce silnice, cyklostezka a vlakové koleje, že tam dost lidí nechává auta a pokračují na kolech nebo některým vláčkem. Poloostrov Hel s bílým pískem a borovými lesíky, se mi moc líbil a večerní pohled z okna na noční přístav s odplouvajícími loděmi v Gdyni, byl také moc hezký. Jistě bych se ráda do těchto míst ještě někdy podívala.