Robinsonův ostrov - soutěžící Nikola Donéová

Sedmadvacetiletá vizážistka z Brna má ráda přírodu, kosmetiku a ženskou krásu. Částečně se živí líčením pornohereček. „Někdo to dělat musí. Navíc já v pornu nehraji, jen je líčím.“ Niku dle svých slov vystihuje bezprostřednost, výbušnost, citlivost a umí se nad spoustou věcí povznést. „Neexistuje, že bych v sobě něco dusila. Jsem stále vyrovnaná.“

Od účasti v Robinsonově ostrově si slibuje návrat k podstatě a čistotě života bez technických vymožeností. Přes svou drobnou postavu je Nika velmi výrazná a lehce zapamatovatelná, nejen kvůli oholené hlavě, ale také díky nekonečné energii. Podaří se Nice probojovat až do vítězného okamžiku, nebo ji nadhled a vyrovnanost zklamou pod tíhou extrémních podmínek?

Robinsonův ostrov - soutěžící Nikola Donéová - dotazník:

Jméno: „Nika“ Nikola Donéová

Věk: 27

Zaměstnání: vizážistka

Bydliště: Brno

Rodinný stav: svobodná

Koníčky: příroda, kosmetika, ženská krása, sport

Tři slova, která mě vystihují: bezprostřednost, výbušnost a citlivost

Proč jsem se přihlásila do Robinsonova ostrova: Chtěla bych více poznat sama sebe a podstatu života, kdy opravdu nemáme pomůcky vyrobené vědou a technikou. Opravdu se vrátit k této podstatě a k čistému životu. To je něco, co nás může vnitřně strašně změnit.

Z čeho mám strach: Strach vnímají lidé hodně negativně, ale strach je zároveň něco, co nás žene dopředu. Když to shrnu, ano strach mám, protože jdu do neznáma.

Která vlastnost mi na ostrově pomůže: Domnívám se, že se dokážu povznést nad různé věci, například vypjaté situace. Ze mě jde všechno hned ven, jsem stále vyrovnaná. Neexistuje u mě, že bych v sobě něco dusila.

Proč si myslím, že budu poslední Robinson na ostrově: Nemám žádnou konkrétní
odpověď. Kdybych mohla ujít tak dlouhou cestu a dojít až do cíle, tak o to víc bych pak mohla předat lidem kolem sebe.

Na ostrov si beru tento talisman: Mám čtyři sourozence, každý z nich mi něco řekl a
popřál. Nejmladší bratr mi dal za všechny na cestu náramek.

Robinsonův ostrov - soutěžící Nikola Donéová - rozhovor:

Nikolo, čeká tě jedno z největších dobrodružství tvého života, co se ti honí hlavou? Jsem plná očekávání. Jsem si vědomá toho, že je to něco obrovského a je to opravdu veliký krok v mým životě, protože myslím, že v dnešní době ne každému člověku se může podařit dostat se k něčemu takovému a že mnoho z nás přemýšlí nad tím, jaké by to bylo se aspoň jednou v životě dostat na opuštěný ostrov. Protože dnešní doba je uspěchaná a je toho na nás dle mého názoru moc a tadyta celá věc je něco tak obrovského pro člověka, tak malinkého jak je každý z nás, že je to něco, co nás může spirituálně strašně posílit.

Proč si se do soutěže přihlásila? Chtěla bych více poznat sama sebe, čistě jako člověka, ne jako člověka zařazeného v systému, ale takovou podstatu života, kdy opravdu nemáme pomůcky vyrobené vědou a technikou, která je neskutečná. Nicméně opravdu vrátit se k této podstatě a k tomu čistému životu je něco co nás může vnitřně strašně změnit.

Připravovala ses nějak? Fyzicky nebo psychicky? Nepřipravovala, protože v každém z nás jsou nějaké limity všeho, ať už jsou to vědomostní či fyzické limity, či emocionální a připravovat se na něco takového by bylo trošičku jako popírat sama sebe. Takže nepřipravovala, chci být sama sebou. To je pro mě nejdůležitější, abych neztratila sama sebe. Mám ráda spontálnost, aby člověk vnímal a pociťoval přítomnost a podle toho i jednal. Já si myslím, že život tady a tam bude natolik jiný, že bych mohla přemýšlet o čemkoliv, ale až budu stát tam, tak najednou se ty myšlenky budou měnit společně se situací na ostrově.

Je něco, čeho se opravdu bojíš a co ti nahání strach? Strach je zvláštní pojem. Strach vnímají lidé hodně negativně, ale strach je něco co nás žene dopředu. Takže když má člověk strach, tak je hodně koncentrovaný na všechno kolem sebe. Samozřejmě že strach mám, protože mám respekt k přírodě a nemám zkušenost s extrémními podmínkami. Není to ale negativní strach, jenom respekt. Necítím strach, který by způsoboval negaci. Lidi mají strach navzájem mezi sebou, člověk z člověka, co je ten druhý schopen udělat. Nejsem schopná říct, jestli mám strach z toho, že mi někdo něco udělá, protože samozřejmě i to co nám někdo způsobí je to, co mu my sami dovolíme, takže je to takové zvláštní. Když to shrnu, ano strach mám, protože jdu do neznáma.

Které z tvých vlastností si myslíš, že ti na ostrově pomůžou? Domnívám se, že se dokážu povznést nad různé věci, vypjaté situace. Ze mě jde všechno hned ven, já jsem stále vyrovnaná. U mě neexistuje, že bych v sobě něco dusila. Takže já jsem v pohodě, a když je něco v nepořádku tak jde vše ze mě ven a nastane chvíle vyrovnanosti. Takže ta vlastnost je nadhled nicméně tam se ta situace může změnit. Můžu tam být na tom psychicky hůř, než si myslím, že budu.

Které vlastnosti pro tebe budou spíše nevýhodou? To souvisí s tím, že já v sobě opravdu vůbec nic nedusím a lidi celkově se neumí vypořádat s čistou přímostí. Ono se tam také může změnit to, že je to hra takže můžou nastat chvíle, kdy já opravdu nebudu ze sebe všechno pouštět ven a budu takový pozorovatel, ale stejně dřív nebo později to ze mě ven půjde, nebudu to v sobě dusit, protože mi to bude brát energii a to nechci. Já tam chci být sama sebou a být plná energie abych si to mohla co nejvíc prožít. On je to vlastně osobní příběh a ten osobní příběh si ta tam chci prožít naplno a nechci se zbytečně vyčerpávat a už vůbec ne dušením něčeho v sobě.

Co děláš ve svém běžném životě za práci. Moje profese je vizážistka, maskérka. Nicméně se zaměřuji na estetickou vizážistiku, nedělám efekty, jak se dělají ve filmech, ty já neumím, třeba jednou nevím. Nicméně estetická vizážistika, věnuji se klientkám individuálně, takže ženy ke mně chodí na konzultace a já jim poradím, jak by se o sebe mohly starat, jak by se mohly líčit, aby to nebylo nic extrémního, aby jim to slušelo. Každá žena chce být půvabná. Nicméně líčím i pornoherečky

Myslíš si, že něco z té práce využiješ na ostrově? Myslím si, že ne.

Koho opouštíš na ty dva měsíce. Já nikoho neopouštím. Rodina a přátelé to jsou lidé, kteří jsou pořád se mnou.

Co bys jim chtěla vzkázat? Že jedu prožít něco, co jim chci potom předat. Protože ne každý si může dovolit v životě opustit svoje povinnosti nebo děti nebo z důvodu nemoci odjet na tak dlouho. Ten člověk nemůže prožít něco takového. Já tady nejsem jenom sama pro sebe, jsem tady, abych to mohla předat lidem, kteří nemají tu možnost.

Kdybys vyhrála, co bys s výhrou udělala? Já nad penězi nepřemýšlím, protože bych chtěla zpříjemnit penězi život své rodině, svým nejbližším, aby se podívali také na místo, kam by si přáli se podívat do světa, třeba i já bych se určitě chtěla podívat do světa. Nekupovat žádné materiální věci, ale dopřát si zážitky, které s námi jdou po zbytek života. Takže dát si život do pořádku. Samozřejmě každý z nás má v životě nějaké materiální problémy, tak dát věci do pořádku a dopřát blízkým a sobě třeba se podívat ještě do světa.

Bereš si sebou nějaký talisman? To byla pro mě zvláštní situace, protože já na ty věci nejsem nijak vysazená. Nicméně můj nejmladší bratr mi dal na cestu náramek. Já mám čtyři sourozence a každý mi něco řekl a popřál a takhle jsme to symbolicky vyřešili.

Proč si myslíš, že zrovna ty zvítězíš? Nemám žádnou konkrétní odpověď. Protože kdybych mohla ujít tak dlouhou cestu a dojít až do cíle, tak ten osobní příběh by byl o to větší a o to víc bych mohla těm lidem předat. Takže zasloužila bych si to, protože bych to chtěla předat lidem. A čím déle tam budu a opravdu kdyby ten cíl přišel, tak by to bylo super, protože by přišlo takovéto naplnění celé této věci a já bych byla šťastná nejenom pro sebe, ale pro všechny ty lidi se kterýma to pak můžu sdílet.